26.5.2011Nápadem roku 2011 se stal operační systém pro seniory
Čtvrtý ročník již zná vítěze jednotlivých kategorií.
20.5.2011Vyhlášení TOP 12
Odborná porota vybrala 12 projektů, které se utkají ve finále soutěže.
Rozhovor s finalisty minulých ročníků
Rozhovory s finalisty 2010
- 1. díl - Rozhovor s vítězem soutěže Nápad roku 2010 Štěpánem Bartyzalem - projekt UkažJakBydlíš.cz
- 2. díl - Rozhovor s vítězem kategorie Student podnikatel a celkové 2. místo - Jaroslav Škrabálek - projekt Take place
- 3. díl - Rozhovor s vítězkou kategorie Potenciál a 6. místo - Kateřina Kožoušková - projekt Interaktivní podlaha
- 4. díl - Rozhovor s Jaroslavem Poulem - celkové 3. místo - projekt INsolveReader
- 5. díl - Rozhovor s Eliškou Počarovskou - celkové 5. místo - projekt gLove
- 6. díl - Rozhovor s Veronikou Bartošovou - celkové 7. místo - projekt FashionManic
- 7. díl - Rozhovor s Petrem Moravcem - celkové 8. místo - projekt Moneybro.cz
- 8. díl - Rozhovor s Davidem Crlou - celkové 9. místo - projekt Kuchyňská nádoba 3v1
- 9. díl - Rozhovor s Martinem Zdražilem - celkové 10. místo - projekt Roll Town
Rozhovor s finalisty 2009
1. díl - K nápadu mě inspiroval stěrač od auta (Petr Froněk - FLEXICAT)
2. díl - K nápadu mě přivedla maminka (Stanislav Richter, Ladislav Falbr - Snacker)
3. díl - Student VŠE učí cizí jazyky celý svět (František Churý - Keepinhead.com)
K nápadu mě inspiroval stěrač od auta
Od burzy k jachtám
Před patnácti lety by si asi Petr Froněk sám netušil, jak jeho život ovlivní lodě. Pracoval tehdy totiž ve velkém světě financí jako burzovní makléř a o jachtaření se začal zajímat jen z pohledu koníčku. Osud však před něj postavil razantní změnu v osobním životě – rozvod. Možná i v jeho důsledku se později nakonec rozhodl svou výnosnou práci opustit a věnovat se naplno své rostoucí vášni – lodím.
Nápad přišel v autě
Mezi největší „žrouty“ nákladů patřily povrchové úpravy, tedy především tmelení a broušení trupu lodi. Kvalitní tmel stál již tehdy nemalé peníze a při pohledu na odbroušený a znehodnocený materiál za desítky tisíc korun mohl Petr Froněk doslova „vyletět z kůže“. Velký podíl na tom měla i nedokonalost tehdejších nástrojů, které se na povrchové úpravy běžně používaly.
Vyřešení tohoto problému se objevilo náhle a nečekaně. „Jednou večer jsem se vracel domů z loděnice. Rozpršelo se tak, že stěrače sotva stíhaly ten příval vody zvládnout. A pak mě to napadlo. Čelní sklo auta se přece svým nepravidelným zakřivením lodnímu trupu podobá, a přesto na něj gumová lišta stěrače dokonale přilne,“ vzpomíná Petr Froněk. Neváhal a doslova během noci vytvořil první prototyp.
První úspěchy
Jaké pak bylo překvapení, když zjistil, že tak na první pohled jednoduché řešení zatím nikdo jiný nevymyslel. A to jak v Česku, tak ani jinde na světě. Uvědomil si, že podobná příležitost se už nikdy nemusí opakovat. Rozhodl se podat světovou patentovou přihlášku, protože v zahraničí se vyrábí mnohem více lodí, než v tuzemsku. Přestože patenty a další vývoj spolkly spoustu financí, Petr Froněk nakonec svého rozhodnutí nelitoval. První úspěchy totiž dorazily záhy.
Nový produkt pod názvem Flexicat SWIFT získal například v roce 2007 na veletrhu lodí BOOT 2007 v Německém Düsseldorfu ocenění RED DOT v kategorii Průmysl a řemesla za svůj design, jehož autorem je rovněž Petr Froněk. „Na výstavišti za námi chodili loďaři a řikali – heleďte chlapi, to je ono, je to ještě potřeba dotáhnout do nějakého konce, ale to je přesně ono, co potřebujem,“ usmívá se Petr Froněk při vzpomínce na vůbec první veřejnou prezentaci svého nového nástroje.
Nápad za miliony
Druhý velký úspěch přišel na jaře roku 2009, kdy Petr Froněk se svým projektem vyhrál soutěž Poštovní spořitelna Milionový nápad organizovanou Institutem rozvoje podnikání (IDE) při Vysoké škole ekonomické v Praze. To už se však jeho nástroj Flexicat čile prodával a firma se prostřednictvím zahraničních zastoupení postupně rozšířila do několika dalších zemí. Sám Froněk vidí možnosti využití vedle loďařského průmyslu i ve výrobě a opravárenství dopravní techniky, výrobě modelů a forem nebo autoopravárenství.
Ani po těchto úspěších však neusíná na vavřínech. Za naprosto klíčově teď považuje dokončení vývoje strojně poháněných flexibilních brusek a tmelicích desek pod označením power tools. „Jestli nástroje, které nabízíme dnes, znamenají efektivitu v násobku tradičních postupů, tak power tools přinesou zefektivnění v násobcích těchto násobků,“ vypočítává Petr Froněk. Jiskra v jeho očích pak naznačuje, že svůj podnikatelský sen plánuje dotáhnout až do konce.
Nápad vznikl v obýváku
Když student Stanislav Richter na jaře popisoval porotě soutěže Milionový nápad okolnosti vzniku svého podnikatelského nápadu, objevil se na většině tváří úsměv: „Seděli jsme v obýváku u sklenice vína a najednou si maminka postěžovala, že ještě musí připravit svačinu do školy pro mého bratra. V tu chvíli mi problesklo hlavou, jak by bylo skvělé, kdyby se ta svačina místo toho dala objednat třeba přes internet.“
Později se sešel se svým kamarádem Ladislavem Falbrem, s kterým prvotní myšlenku znovu probral. Uvědomili si, že ten nápad je velmi originální a mohl by mít šanci na úspěch. Vzápětí na něm začali pracovat. Připravili projekt, udělali si průzkum trhu a zahájili formální proces založení firmy. Jejich firma na rozvoz svačin do škol byla zapsána symbolického prvního září 2008.
Svačinu až do lavice
Dnes se smějí oni. Ve zmíněné soutěži totiž jejich nápad nakonec vyhrál jednu ze tří hlavních kategorií a u rodičů i samotných žáků škol slaví projekt úspěch. Ostatně není se ani čemu divit. Pro některé rodiče je neustálé vymýšlení a připravování svačin občas utrpením. „Výrobou svačiny člověk denně stráví deset až dvacet minut a ještě doma nikdy nemáte takové množství přísad, jaké můžeme nabídnout my při velkovýrobě,“ vysvětluje Stanislav Richter.
Projekt funguje tak, že si rodiče nebo sami studenti mohou přes stránky www.snacker.cz objednat svačinu na jeden i řadu dní dopředu. Na výběr mají ze čtyř druhů svačin, jejichž ceny se pohybují od deseti do čtyřiceti korun. Svačina je pak prostřednictvím pověřeného dopravce ve stanovený čas doručena přímo do školy. „Každá škola si po dohodě s námi zajišťuje předávku svačin. Nejlépe se nám osvědčila takzvaná svačinová služba, která se skládá z žáků dané školy. Tato služba je každý den odměněna svačinou zdarma,“ popisuje systém Stanislav Richter.
Pomohl vstup investora
Projekt začal fungovat již loni v rámci testovacího provozu, a to na čtyřech pražských školách. Od září letošního roku se oba majitelé snaží svou službou pokrýt veškeré pražské základní školy. Postupně pak plánují expanzi i do dalších větších měst. „Jelikož jsme sami ze školních lavic vyšli teprve nedávno, z vlastní zkušenosti víme, jak je obtížné obstarat si dobrou a zdravou svačinu,“ předvídá úspěch jejich projektu Stanislav Richter.
V dalším rozvoji by jim měl pomoci i vstup investorské skupiny Clareo, která se jako partner soutěže Milionový nápad zaměřuje na financování začínajících podnikatelů s originálními nápady, kteří však nemají dostatek vlastního kapitálu či zkušeností. To je i případ Stanislava Richtera a Ladislava Falbra, kteří svůj projekt rozjeli s pomocí peněz od svých rodin. S růstem projektu však postupně finanční kapitál vyčerpali.
Hygiena na prvním místě
Vedle expanze do dalších měst chtějí majitelé nadále zdokonalovat nabídku svých služeb. Nedávno například rozšířili sortiment svačin o bio nebo dia produkty. Začali rovněž nově nabízet čerstvé ovoce nebo nápoje. Snaží se však vyvarovat například mléčných výrobků nebo limonád, které se podle jejich názoru dnes již dají jednoduše koupit v prodejních automatech přímo ve školách.
„Snažíme se zaměřit především na produkty, kde je největší podíl práce, takže maminky to třeba časově ráno nestíhají připravit. Chceme také postupně nabízet ještě více druhů pečiva, uzenin a sýrů, různé oblohy, čerstvou zeleninu,“ přibližuje další záměry Ladislav Falbr. Jejich podnikání však rozhodně není jednoduché. Musí především zajistit bezchybnou kvalitu a hygieničnost svých výrobků, kterou kontrolují jak rodiče, tak i škola či státní orgány. Přístup do školy vždy navíc musí povolit její ředitel.
Student VŠE učí cizí jazyky celý svět
Podnikání je snem řady lidí, málokdo se však k tomuto kroku nakonec odhodlá. V třetím díle našeho seriálu vám představíme jednoho z bývalých studentů Vysoké školy ekonomické v Praze, který začal nedávno úspěšně podnikat. Vymyslel projekt Keepinhead.com, který lidem umožňuje učit se pomocí systému otázek a odpovědí slovíčka nebo fráze a sdílet je i s ostatními.
Talent už od gymnázia
Už když František Churý studoval na gymnáziu, nebylo těžké poznat, že se liší od ostatních. Již tehdy se aktivně zajímal o svět kolem sebe, především o moderní technologie a informatiku, studoval podrobnosti o novém fenoménu mobilních telefonů, věnoval se také angličtině a doučoval ostatní. Již tehdy například vymyslel školní SMS chat, který umožňoval poslat hromadnou zprávu na všechny spolužáky bez ohledu na operátora, což dosud nešlo.
Na škole se rovněž obklopoval podobně založenými studenty. „Měli jsme ve třídě takový kroužek asi čtyř kluků, který stál vždycky o přestávce stranou a diskutoval o různých problémech, jež ostatní vůbec nezajímaly. Počítali jsme například, kolik bude stát při současné inflaci rohlík za tisíc let a další podobné hlouposti,“ vzpomíná dnes s úsměvem František Churý.
Od myšlenky k firmě
V té době ještě netušil, že ho jeho záliby za několik let přivedou k založení vlastní firmy a druhému místu v soutěži Milionový nápad. „V posledním ročníku gymnázia se v mé hlavě začaly objevovat zatím neujasněné myšlenky o projektu, který by umožnil lidem učit se efektivně slovíčka. Až mnohem později se však začaly postupně ucelovat, až vyústily v reálný projekt,“ popisuje okolnosti vzniku svého nápadu Churý.
Tím projektem byl Keepinhead. Mělo jít o pomůcku pro výuku cizích jazyků, především slovíček, frází a vět, kterou by však bylo možné používat i pro zkoušení jakýchkoliv dalších vědomostí, například vzorečků, historických událostí nebo zeměpisných údajů. Fungovat měla na principu znalostních kartiček (otázky a následné odpovědi), které by si mohl uživatel synchronizovat mezi počítačem a mobilem a vyměňovat i s ostatními uživateli programu.
Zachránil mě kamarád
Autor k projektu přistupoval velmi odpovědně. Když byl nápad na světě, následovala nejdříve analýza konkurence, na základě které se zjistilo, že podobný produkt prakticky neexistuje. Poté proběhl ještě obecný dotazníkový průzkum mezi studenty s cílem zjistit potenciální zájem o obdobnou službu a hloubková diskuse s přáteli. V roce 2009 pak vznikl internetový server Keepinhead.com a první verze programu pro počítač i mobil.
Začít s podnikáním však nebylo podle Churého vůbec lehké. „Možná vůbec nejtěžší bylo najít důvěryhodné lidi, se kterými projekt zrealizujete, kteří poradí, ale nápad neukradnou,“ vysvětluje František Churý. Projekt nakonec zrealizoval společně s dobrým kamarádem z gymnázia Jiřím Navrátilem. „Kdybych ho nepřemluvil k tomu, aby do toho šel se mnou, asi bych se do projektu nikdy nepustil,“ doplňuje.
Učíme Korejce čínštinu
Tak se však naštěstí nestalo a projekt se začal úspěšně rozvíjet. „Ukázalo se, že jedna z hlavních předností našeho produktu spočívat právě v možnosti sdílet přes server s ostatními uživateli kartičky se znalostmi. Od spuštění projektu se jich už mezi sebou vyměnilo přes 270 tisíc. Zásluhu na úspěchu má určitě i možnost používat Lite verzi programu úplně zdarma,“ vypočítává Churý.
Svůj projekt nadále rozvíjí. Přestože již dnes se dají kartičky jednoduše organizovat a spravovat, snaží se, aby byl pro uživatele ještě více intuitivní a pochopitelný. Vytváří rovněž lepší grafiku stránek nebo nové propagační video, s jejichž pomocí se chystá svůj produkt nabídnout dalším uživatelům v České republice i zahraničí. „S produktem se nám například v poslední době podařilo uspět v Jižní Koreji, kde se s jeho pomocí učí čínsky. Tento úspěch bychom chtěli zopakovat i na dalších trzích,“ uzavírá Churý.
Připravili jsme rozhovory se soutěžícími z prvního ročníku.
Petr Vašíček - Smlouvy-online, 3. místo
Jiří Hochman - Dolly - obchod s nadměrným prádlem, investice 1 mil. Kč
Otto Turner -Double Book - náhrada notebooku, 4. místo
Pavel Kalina - Gumbin -koš na použité žvýkačky, 6. místo
Rozhovor s finalisty 2007
První rozhovor je s Petrem Vašíčkem, který spolu s Martinem Charvátem s projektem Smlouvy-online obsadili třetí místo.
1) Proč jste se přihlásili do prvního ročníku soutěže?
2) Napadlo Vás na začátku, že by se Váš projekt mohl dostat mezi vítězné?
3) Jak jste naložili se získanou výhrou?
Ceny (hotovost ve výši 5.000,-Kč i mobilní telefon) byly věnovány členům vývojového týmu projektu, bez nichž by projekt nevznikl.
4) Jak změnila účast v soutěži Vaše podnikání?
Především nám poskytla neocenitelnou zpětnou vazbu a zvýšila sebevědomí pro další vývoj projektu. Vzhledem k tomu, že sesterským projektem je web www.spory-online.cz, měla účast klíčový přínos i v podobě získaných kontaktů a zviditelnění obou projektů vůbec.
5) Co byste doporučil začínajícím podnikatelům?
Nebát se dávat si velké cíle, nemít averzi k riziku a to i za cenu osobní majetkové odpovědnosti. Cíleně naslouchat kritikům, negativistům, škarohlídům, trudnomyslným a pesimistům, jejich připomínky však pečlivě zohledňovat a vyvozovat z nich optimistické závěry a cíle! Nakonec v určitých fázích vývoje projektu šlo i o to, dokázat tímto pesimistům, že spojení: „to přeci nejde udělat", nepatří mezi způsoby, jakými má začínající podnikatel uvažovat.
Druhý rozhovor s Jiřím Hochmanem, ten získal investici ve výši 1 milion korun, a to na www.dolly.cz specializovaný kamenný obchod a e-shop zabývající se prodejem dámského spodního prádla větších velikostí.
1) Proč jste se přihlásil do prvního ročníku soutěže?
Na jaře 2007 jsem díky přítelkyni dostal nápad na podnikatelský projekt a po několika konzultacích jsem ho začal plánovat. Začal jsem si propočítávat kolik na to potřebuju peněz a když jsem došel k sumě 1 000 000 Kč bylo mi jasné, že to nebude tak jednoduché. Začal jsem zjišťovat možnosti získání investice. A jednou z těchto alternativ byla právě tato soutěž. Tak jsem neváhal.
2) Napadlo Vás na začátku, že by se Váš projekt mohl dostat mezi vítězné?
Věřil jsem si od počátku, to je podle mě nutné pro úspěch v jakékoliv činnosti. Samozřejmě jsem si sebekriticky uvědomil, že můj projekt není na první pohled, tak lákavý a převratný. Očekával jsem že se neumístím v TOP 10 zajímavých projektů, ale doufal jsem v získání kontaktu na nějakého investora. Získání celé částky potřebné pro rozjezd tohoto projektu bylo pro mně velkým příjemným překvapením.
3) Jak jste naložil se získanou výhrou?
Využil jsem téměř celou částku na realizaci projektu- zbytek je rezerva pro financování rozjezdu. Ani byste nevěřili jak se dá rychle utratit milion korun...
4) Jak změnila účast v soutěži Vaše podnikání?
Naprosto zásadně. Bez soutěže bych projekt nerealizoval tak brzy a nemám představu, zda bych peníze odjinud vůbec získal. Život mi nejvíc změnilo získání obchodního prostoru, to byl reálný start podnikání. Do té doby byla výhra jen cifrou na na bankovním účtu, která čekala na akci.
5) Co byste doporučil začínajícím podnikatelům?
Podívejte se na svůj projekt velmi kriticky a snažte se najít a vychytat všechny problémy. Nepodceňujte finanční rezervy, využijete je! Nemějte strach, ten vám cestu jen zbytečně ztíží. Pro představu, jak vypadá komunikace s investory si vyhledejte britskou reality show „dragons den" na Youtube, pro mě to bylo poučné.
Další rozhovor s Ottou Turnerem,tvůrcem projektu Double Book - náhrada notebooku.
1) Proč jste se přihlásil do prvního ročníku soutěže?
O soutěži jsem se dozvěděl zcela náhodou pomocí odkazu v emailovém systému. Přihlášku jsem odeslal doslova za pět minut dvanáct, resp. nějakých patnáct vteřin před vypršením termínu, abych byl úplně přesný. Fakt, že jsem přihlášku odeslal, nelze přičítat nějaké strategii, jednalo se o zcela impulsivní rozhodnutí. Projekt jsem připravoval již předtím, získával jsem potřebné informace, možné kontakty, a chystal strategii publikování projektu, takže tato soutěž přišla vhod a stala se jakýmsi prvním testovacím balonkem zájmu o můj projekt.
2) Napadlo Vás na začátku, že by se Váš projekt mohl dostat mezi vítězné?
O tom jsem nepřemýšlel. Nevěděl jsem, jak vypadají další kandidátské projekty, takže jsem nemohl ani srovnávat. Po odeslání přihlášky jsem se projektu dále věnoval a pouze si zkontroloval výsledkovou listinu prvního kola.
Ve smysluplnost DoubleBooku věřím, dovolím si ho zařadit do kategorie „skokových evolučních urychlovačů", a potvrdilo se to i poté, co jsem si zpětně po „osvícení prvotním nápadem" přes internet ověřoval, do jakých sfér bych to vstoupil a co vyvíjejí velké IT společnosti v dané oblasti.
3) Jak jste naložil se získanou výhrou?
Drobnou finanční odměnu spolkl vývoj projektu. Mobilní telefon využívám ke své plné spokojenosti.
4) Jak změnila účast v soutěži Vaše podnikání?
Vzhledem k tomu, že se zatím jedná (s ohledem na časovou náročnost přípravy analýzy trhu a patentovou ochranu - jde o hardwarové zařízení) o pre-seed fázi, nelze o podnikání dost dobře zatím mluvit. Další směřování je otázkou zvolené strategie, kterou si do doby finální realizace projektu zatím nechám pro sebe :)
5) Co byste doporučil začínajícím podnikatelům?
Nejprve je dobré si ujasnit, jestli má vaše myšlenka nárok na život - jestli je originální, zisková a bude-li o ní zájem (někdy můžete značně předběhnout dobu, v minulosti se to stalo mnohokrát), kdo jste (budete realizovat projekt vlastními silami, nebo poskytnete projekt k realizaci třetím osobám), co chcete, jaké prostředky máte k dispozici, jaké jsou cesty k dosažení cíle, a co projekt přinese. A od myšlenky k projektu vede určitá cesta - nejprve musíte mít nápad, ten uchopit - zapsat si jej, promyslet jej, zjistit si základní fakta, nápad musíte v přípravné fázi ochránit (režim utajení, obchodní tajemství), rozpracovat do projektu a nalézt optimální řešení (získat potencionální klienty, obchodní kontakty pro případ vlastního vývoje/výroby).
Každá fáze (myšlenka-projekt-realizace-institucionalizace-profit) má navíc svá specifika (administrativní, technická, časová, finanční, právní) a úskalí, která je třeba vzít v potaz.
Poznámky k institucionalizaci: je vždy jednodušší založit určitou společnost v určité jurisdikci, než její transformace, transfer, rebranding etc. Také se jistě lépe vyjednává s potencionálními obchodními partnery, pokud máte za zády někoho, jehož jméno je zárukou serióznosti (ať už je to business angel, inovační centrum, jednáte prostřednictvím renomované mezinárodní advokátní kanceláře nebo je vaším partnerem zavedená firma). Takže tady podle mně platí, že dobře rozvážený začátek je pro úspěch a minimalizaci překážek určující.
Pomáhá si všechny postřehy zapisovat, umožní to krystalizaci myšlenek. A mnohdy se stává, že i zdánlivě nesmyslná a nesouvisející poznámka se nakonec použije.
Pokud se bavíme o problematice startupů, určitě je vítána každá rada a je třeba si nápad „osahat" z každé strany. Vstupovat do neznámých vod je nejlepší způsob, jak projekt pohřbít dříve, než by se vůbec měl možnost začít rozvíjet. Je třeba se připravit na značnou počáteční časovou a finanční osobní investici. Proto může předchozí (byť časově náročná) zevrubná analýza leccos napovědět a případně i rozhodnout, že se projektu nemá smysl nadále věnovat a napřít pozornost jiným směrem.
Můj subjektivní pocit z podpory nových projektů typu startup je, že na rozdíl od vědeckých nebo uměleckých projektů, je jejich podpora ještě mnohem roztříštěnější. Chybí tu jakási institucionalizovaná síť poboček typu CzechInvest. Zatím jste nuceni si informace shánět kde se dá, i když k dispozici jsou a k určité koncentraci již dochází. Navíc tu chybí ucelený systém „služby dobrým nápadům" - od poskytnutí materiálního zázemí, osobního poradce, přes předpřipravené scénáře (co se business plány a obchodních modelů týče) až po napojení na poradenské firmy, zvýhodněné úvěry, garance a investory. Zkrátka, automatizovaná metodika typu severoamerické hokejové líhně by jistě prospěla. Vstoupili byste do systému a ten by váš nápad již „přežvýkal" a vylučovací metodou by vás postupnou volbou variant řešení a nabízených kontaktů dovedl do cíle. Jinými slovy, jde o to, zda jste čistokrevný entrepreneur s delší podnikatelskou minulostí, máte vlastní finanční zdroje, infrastrukturu, kontakty, know how, úkoly delegujete na podřízené a tento proces si zoperujete sami, a nebo chcete jen přinést geniální myšlenku a očekáváte servis (prospěch zřizovatele takového servisu je zřejmý). Pokud se jedná o druhou variantu, což platí u startupů ve fázi pre-seed zřejmě vždy (jinak by se jednalo o spin-off), je třeba říci, že se budete potýkat s problémy ne nepodobnými těm, se kterými bojují vědci, soudci nebo lékaři, kteří nejenže bádají, rozhodují, ordinují a operují, ale zároveň si sami i úřadují. Já bych očekával zlepšení typu „Nemocnice Chicago Hope" - lékař nadiktuje diagnózu do diktafonu a v suterénu ji úředník přepíše na papír. Do té doby mohu doporučit využít jakoukoliv informaci, kontakt, radu nebo systém typu Soutěž o milion, resp. Milionový Nápad, který podle mně vykročil tím správným směrem k ideálnímu stavu.
Pavel Kalina s projektem Gumbin - koš na použité žvýkačky
Jedná se o krabičku z recyklovaného papíru určenou k hygienickému vyhození použitých žvýkaček. Na jedné straně krabičky je umístěn samolepící suchý zip, jehož pomocí lze Gumbin snadno přichytit v místě, kde potřebujete.
1) Proč jste se přihlásil do prvního ročníku soutěže?
Protože jsem byl přesvědčen o kvalitě mého projektu.
2) Napadlo Vás na začátku, že by se Váš projekt mohl dostat mezi vítězné?
Samozřejmě - s tím jsem do toho šel.
3) Jak jste naložil se získanou výhrou?
Finance vloženy do reklamy, tiskárna dodnes slouží v kanceláři.
4) Jak změnila účast v soutěži Vaše podnikání?
Možnost prezentace produktu přinesla zvýšení jeho propagace.
5) Co byste doporučil začínajícím podnikatelům?
Odvahu, výkonnost, trpělivost.